Verše Zdeňky Kasíkové

Snad téměř každý člověk zkoušel někdy v životě napsat pár veršů nebo celou báseň. Většinou se tak stává v době dospívání. Ono stačí lehnout si za teplé tmavé noci do trávy a dívat se na hvězdy. Verše se začnou v hlavě rodit samy a stačí je jen zaznamenat na papír. Ale na druhý den nebo po čase, když si po sobě toto rýmování dotyčný(á) přečte, tak zjistí, že to za nic nestálo a papír odloží nebo verše přímo hodí do koše.

Asi obdobně to mohlo být i u Zdeňky, která celé dětství a mládí prožila v Raškovicích. Zdeňka Kasíková rozená Kotásková (1953-2010) začala verše psát ve studentských letech. Rozdíl oproti ostatním nastal při jejím prvním setkání s amatérskou básnickou tvorbou, ke kterému došlo při účasti v literární soutěži Beskydy v roce 1972. Na Střední pedagogické škole v Krnově získala 3. místo v anonymní soutěži mladých literátů. Přestože byla plná emocí, tvořila krátké intimní verše psané jednoduše až zkratkovitě, její další vlastní tvorba však na delší čas ustrnula.

Začala pracovat jako učitelka mateřské školy, vdala se a záhy porodila první dceru. Dálkově navštěvovala Pedagogickou fakultu a studium na Univerzitě Palackého v Olomouci ukončila v roce 1982. V druhém manželství se Zdeňce narodily další dvě děti a v roce 1993 začala učit na základní škole. Komplikované partnerské vztahy, starost o výchovu tři dětí a náročné pracovní zařazení ji plně zaměstnávaly. Potřeba vyjádřit pocity, nálady, prožitky a myšlenky ji ale přivedly opět ke psaní. Svůj vztah k lásce a okolí soustředila do první útlé básnické sbírky Souznění, kterou vydala vlastním nákladem.

Ukázka z tvorby:

Drobné radosti

Uchopit okamžik prozářený radostí,
proteplený slunečním pohlazením
a schovat si ho pro horší příští,
v němž pro šťastné chvíle místo není
v zármutku na bojišti.

Zastavit čas a utápět své oči
ve skromné kráse polního kvítí,
za jehož vůní vzpomínky z dětství,
co hvězdy na cestu svítí,
aby ji člověk prošel se ctí.

Vztah k přírodě vyjádřila v básních almanachu s názvem Poetický rok vydaném v roce 2005 Literárním klubem Petra Bezruče, do kterého se aktivně zapojila. Pravidelně v dalších letech vydávala další své almanachy s názvy Souznění (2006), Sdílení (2007), Šerosvit (2008) a Almanach Zdeňky Kasíkové (2009). Tyto almanachy básní doprovázela Zdeňka i svými obrázky
a později své almanachy doplňovala ilustracemi od přítelkyně Naděždy Krejčí. Zároveň Zdeňka pravidelně přispívala svými verši do časopisu Zrcadlení vydávaném literárním klubem.

 V roce 2008 vyšla Zdeňce Kasíkové druhá básnická sbírka s názvem Sdílení, která vznikla sloučením almanachů z roku 2005 a 2007 a jejím doplněním několika dalšími básněmi z té doby. Autorka v doslovu napsala: „Sdílení začíná verši, které se zabývají během života a jeho zákonitostmi na základě jógové filosofie. Mají o stupínek hlubší myšlenku než sbírka Souznění, jejímž ústředním motivem byla láska. I zde se však setkáváme s líčením pocitů samoty, ale i štěstí, jež plyne z nesmazatelných okamžiků sdílení člověka s člověkem a přírodou“. Křtu této sbírky si všiml i tisk, který napsal: „ Čtenář dostává do rukou sbírku milou a jemnou jakou je autorka sama. V knize najdeme verše, které přináší život – o naději i beznaději, o radosti i tichém pláči, o bolestech člověka. Jsou tu básně o přírodě ve svých tisícerých proměnách, o dobrých lidech i laskavých slovech, které ledy lámou.“

Zdeňka se začala intenzivně věnovat psaní poezie. Předtím to byly jen příležitostné verše. Jak uvedla na internetových stránkách literárního klubu: V básních se realizuji, vylévám své pocity, zviditelňuji vztah k přírodě, k lidem i věcem.“

Ukázka z tvorby:

Přesýpací hodiny

Zrníčko k zrníčku odsypává čas,
protéká mezi prsty a není k zastavení,
Zrození – smrt jak krátký okamžik,
každému život kreslí otazník,
v němž hledá pochopení.

Almanach básní vydaný v roce 2009 je ale již poznamenán nástupem nemoci, kde své pocity popsala v básních : Jen lítost a Bolest. Nemoc rychle postupovala a Zdeňka Kasíková zemřela v červenci 2010.

Chtěli bychom tímto připomenout nedožité pětašedesátiny, které by Zdeňka oslavila koncem roku 2018.

Raška 8/2018                                                                                              Jan Muroň, Vlastivědná společnost při Památníku Raškovice